Měření CO₂ oxidu uhličitého

Oxid uhličitý (CO₂) je přirozenou součástí vzduchu se střední koncentrací 0,038%. Je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, těžší než vzduch. Oxid uhličitý (CO₂) vzniká spalováním uhlíku s kyslíkem, hořením oxidu uhelnatého, anebo reakcí organických látek a to vždy za vývinu značného množství tepla. Oxid uhličitý (CO₂) se také tvoří při dýchání většiny živých organismů, kde je konečným produktem spolu s vodou metabolické přeměny živin, které jsou obsaženy v potravě.

V současné době není možné zajistit dostatečné větrání pouze přirozeným větráním, tzv. infiltrací těsných oken, která se blíží nule. Řešením může být řízené přirozené větrání, tzv. otevírání větracích elementů na základě údajů čidel vlhkosti a oxidu uhličitého (CO₂), nebo větrání nucené - rekuperační či klimatizační jednotky. Podrobné požadavky na větrání bytových domů a bytů uvádí norma ČSN EN 15665/1. Norma podrobně vysvětluje skutečnost, že větrání infiltrací spárami oken nelze pro budovy s těsnými okny použít a vysvětluje větrání prostorů s plynovými spotřebiči typu A a B, odkazem na požadavky normy TPG 704 01 - Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách. Tento odkaz je velmi důležitý, protože v utěsněných prostorách je potom užívání těchto spotřebičů velmi problematické.

Je požadováno, aby v době pobytu osob bylo množství vyměňovaného venkovního vzduchu 25 m3/h, nebo minimální výměna vzduchu 0,5 h-1. Jako ukazatel kvality vnitřního prostředí slouží oxid uhličitý (CO₂), jehož koncentrace ve vnitřním vzduchu nesmí překročit hodnotu 1 500 ppm. Přestože oxid uhličitý (CO₂) není cítit, velmi podstatně se podílí na pocitu pohody, nesoustředěnosti, únavě i drobných zdravotních potíží - viz tabulka níže.